Ve věci Ivana Semeckého a semilské školy jde o víc, mnohem víc
projev Leoše Převrátila na Shromáždění 19.4.2021
Pozn: Na pódiu jsem stačil přednést jen menší část chystaného projevu, pro toto písemné uveřejnění jsem ho ještě poupravil.
Osobní morální činy jednotlivců nejsou potřeba jen u ředitelů.
Je třeba je v co největší míře umožnit a podnítit v celé společnosti, především však právě ve školství.
Svoboda ve školství
Učitelé jsou dnes celkem bez reptání zvyklí hrbit hřbet před úřední mocí, stále větší houští ministerských předpisů, metodických pokynů atd. Je to svěrací kazajka, která omezuje a poškozuje dýchání školy, ještě víc než dlouhodobě nasazený respirátor.
Potřebujeme se jí zbavit. Potřebujeme učitele, kteří stojí před dětmi rovně, kteří smí jednat podle toho, jak vnímají, že to děti právě potřebují, podle toho co jim dává smysl. Pedagogika je konec konců umění, přestože nutně spojené s poznáním (vědou, chcete-li). Má-li být ve třídách tvůrčí atmosféra - nejen v uměleckých předmětech, nelze jednat podle nalinkovaných šablon, jak jsou do toho učitelé stále strkáni. (Je to jeden z důvodů, proč třeba ve waldorfské škole jen málo používáme učebnice, které samy vlastně říkají: tady je šablona hotového poznání, račte ji jen
přesunout do své hlavy.)
Jak jinak vychovávat svobodné lidi (heslem waldorfské školy je Výchova ke svobodě), než tak, že před nimi budou stát svobodní, svéprávní učitelé, svrchovaní tvůrci vyučování, včetně jeho organizování.
Je potřeba, aby ve školství pracovalo co nejvíce svobodomyslných a iniciativních lidí - běžné školní prostředí však právě takové spíše odpuzuje.
Je to nutné proto, aby ovlivnili vývoj dětí ve svobodné bytosti. Pak se společnost nenechá přestrašit jako v přítomné době, nenechá se takovýmto nehorázným způsobem obrat o základní lidská práva.
Víme že “školství jako priorita” je v ústech vlády pouhou frází, lží, maskou, rouškou. Školy se zavíraly jako první... (Dokonce i WHO nabádá, aby se tak dělo jen v krajních případech, až na konec). Víme, že ministrerstvo školství školství umořilo, jako jsme si to nikdy nedovedli představit. Jak nám ukazuje příklad Švédska, dalších zemí i epidemické studie z reálného světa: nemusely školy zavírat. To, že si újmy a ztráty
z toho plynoucí stále ještě stále neuvědomují, ukazuje tím víc hlubokou nekompetenci.
I v obtížných současných podmínkách je v naší zemi řada iniciativních škol a učitelů. Waldorfské školy k ním rozhodně chtějí patřit.
AWŠ sice Ivana nepodpořila, distancovala se od něj. Věříme ovšem, že své rozhodnutí přehodnotí, postaví se na správnou stranu historie.
Naopak svou plnou podporu okamžitě poskytl Pavel Kraemer, ředitel Institutu pro inovativní pedagogiku. Děkujeme!
Má-li být škola dílnou lidskosti, nelze ji provozovat online. Žák a učitel se musí
navzájem plně vnímat, spolupracovat přímo.
Vraťme všechny děti do škol, hned a bez podmínek!
Svoboda občanská
Krátce před covidem, v listopadu 2019 jsme hrdě slavili 30 let svobody a démon strachu se uchechtl. Tak se ukažte. Za pár týdnů jsme se bez mrknutí oka nechali obrat o ty nejcennějších ze základních práv a svobod. Zdravotnický protektorát jsme na sebe nechali uvalit, protože svoboda se pro nás stala do značné frází, neceníme si jí, žijeme ji málo.
Určitě nemám na mysli nic nespoutaného, musí tu být souběžně s etikou, vědomím a svědomím, s ohledy jinak by se svoboda stala běsem. (Etikou přitom není míněn soubor vnějších norem, ale niterný mravní ideál každého jednotlivce.)
Činorodosti zaměřené navenek, ke vzájemnosti, je málo. Málo se vnímá, málo se zažívá, to proto zdravotnický protektorát.
Kdo z Vás není členem nějaké navenek prospěšné skupiny, snad spolku, je tady marně.
Kdo z Vás nepodporuje svobodné šíření informací a zároveň sám netříbí svou mysl tím, že v houštinách a mlze informací i falešných zpráv důkladně hledá a zvažuje vahami vlastního úsudku, kde je pravda, byl by tu marně.
Můžou z nás dělat stádo jen do té míry, když si hledíme jen svého trsu trávy pod čumákem - a maximálně si zanadáváme, kam se ten svět řítí.
A když někdo řekne, že ty ovce nahánějí z volných plání do ohrady, že na tom psi i bačové usilovně spolupracují, většina ovcí se rozhořčeně rozbečí, že jsou to jen konspirační teorie.
Takovou konspirační teorií byly ještě do nedávna covid-pasy, všimli jste si? Dnes leckde nastolená, a mnohde (včetně EU) nastolovaná realita.
Sdružujme se, usilujme o své práva, podávejme žaloby, dokud tu ještě máme ementál právního státu.
Musíme být zřejmě čilejší - i my tady kolem WŠ jsme se pořádně zmátořili až teď, rok přitom máme zavřené školy.
Ostatní to nebudou chápat, budou se rozčilovat: nechte nás v klidu pracovat, za pravidel, které nám vrchnost dává, netahejte sem “politiku”,... kdysi takové litanie psali dělníci z továren proti rozvracečům socialismu. Té příbuznosti si nevšimnou, protože nyní nastolovaná totalita má mnohem subtilnější podobu.
Abychom se vyhnuli křivým a děravým zrcadlům médií, nescházejme se na distanc, ale bezprostředně, pořádejme v našich místech přednášky a diskuse, v místě - nejen nad obrázky z exotických krajin - ale nad podstatnými tématy, které hýbou dobou, k jejich hlubšímu pochopení. Zakládejme svobodné vzájemně vzdělávací spolky.
Je třeba, aby v takovém svobodném sdílení, k výzvám k vlastnímu přemýšlení - třebas i nad kontroverzními tématy - zažili lidé vlastní vnitřní svobodu, pak si ji budou cenit a hájit i v dalších sférách a hájit i svou tělesnou a duševní integritu před zásahy státu.
Místo svobody a překonání frází
Musíme překonat newspeakové fráze dneška, nechceme-li orwellovský svět.
Chci se vyjádřit k jediné: Moje rouška chrání tebe, ty chráníš mě.
Nechám teď stranou, nakolik rouška vůbec může ochránit - (nakonec nám předepsali dvě, pak nestačilo ani to, desetiletí výzkumů respiračních virových infekcí vedlo k doporučení WHO platnému až do června: nedoporučuje se! V červnu 2020 bylo pak změněno jen kvůli politického tlaku - redaktorka BBC, aj. to jasně dosvědčili)
Zdálo by se, že je to ušlechtilý princip, ale přinesl tuhý zdravotnický protektorát.
Snaží se zdravé lidi oloupit o nezakrytou tvář s tím, že jinak zabíjíme naše babičky. Chraňme naše babičky a dědečky, nebo křehké lidi, co nejlépe.
Uvědomme si však zároveň, jak jsme mezi sebou, že nakládat na jednoho člověka zodpovědnost za zdraví druhého je nepatřičné. Vést zdravý život je především naše vlastní právo a odpovědnost.
Zdraví patří do sféry naší svobody. Máme se o něj především sami a způsobem, jaký si sami stanovíme.
Ta fráze se dostala do sféry, kam nepatří. Ve třech sférách společnosti - tak jak je popsal Rudlof Steiner, zakladatel waldorfské
pedagogiky - ve své sociální trojčlennosti, patří princip svobody do sféry vzdělávací a kulturní, také duchovní, ale princip vzájemnosti naopak do sféry hospodářské. (Prostřední sféra je sférou státní správy a práva a platí v ní princip rovnosti)
Abychom měli všichni co jíst, být oblečeni atd. musí být člověk člověku člověkem, bližním, bratrem, nikoli vlkem.
V ekonomice já pracuji pro vás a vy pracujete pro mě. Je potřeba, abychom my učitelé co nejlépe učili Vaše děti, a Vy abyste pro nás pekli co nejlepší housky k snídani, abych nemuseli chodit mrzutí do školy.
Dáváme si právě svoji práci, podáváme si ruce, to je naše gesto vzájemnosti. Nenechme si ho vzít!
Dalším pojmem, jehož obsah byl převrácen je “zodpovědnost”. Zodpovědný je dnes prý ten, kdo dodržuje - jakkoli absurdní - vládní opatření. Stěží si lze představit silnější popření tohoto pojmu.
Skutečně zodpovědně může jednat jen bytost na základě svobodného rozhodnutí. Jinak tu máme jen zástup alibistů a aparátčíků, kteří říkají: protože mi to řekli - nadřízení nebo v médiích.
Jestliže se máme chovat zodpovědně, musí být proti-covidová opatření založená na jasných faktech, dobře vysvětlená a dobrovolná.
Obrodný proces
Z kraje roku 1968 napsal Ludvík Vaculík, který tu dělal reportáž, do Literárek slavný článek o zdejších aktivistech Obrodný proces v Semilech, který se stal jedním z prvních petrklíčů Pražského jara.
Je čas na další Obrodný proces v Semilech, nejen v Semlilech.
I kdyby se jim podařilo naši školičku ohledně covidových nezákonných opatření zglajchšaltovat (usiluje o to i část mých kolegů), jde tu o víc, mnohem víc. Moloch se - činností jednoho nechtěného rebelanta rozhodnutého jednat ve smyslu práva - na chvíli zadrhl na své cestě do další, hlubší centralistické poroby.
Pár z nás se probudilo. Je to nejen výzva k aktivnímu občanskému odporu proti nezákonnosti. Je to výzva mnohem větší, proměnit ideál svobody z fráze opět ve skutek, trvat na ni, tvořit ji, v malém i větším, chcete-li tvořit aktivní občanskou společnost. Neboť jen v takové čilé společnosti, se může plně dařit autentickému životu, životu bez masek a nezaizolované do bublin, jen tak se můžeme vymanit z lepkavých sítí vrchnostenského šikanování a jednostranně účelové mediální masáže.
Nemylme se ale, to šikanování tu je kvůli nám, abychom se konečně postavili sami za sebe, na stranu michaelských dějin, na stranu svobody, s Komenským bratrské svobody.
Jsme-li aspoň trochu takoví, že dobré síly, dobré vyšší síly, mohou být s námi, Kdo proti nám?
Držte se. My se pokusíme také udržet.